Jak vzniká obálka nejen

LGBT knihy

Na začátku je obrázek, třeba ten, co dodá autor. Fotografie, kresba, sice pěkné, ale

pro tisk, slávu autora a mě potřebují jisté úpravy.

Slepici na obálku knihy Skoč oběma nohama jsem musela přibarvit, přikreslit obleček,

celou ji prodloužit a ostříhat. Les se rozmnožil, vše dostalo stíny a dalších milion věciček,

které nikdo neocení, a protože v příběhu bylo poletující prádlo při noční bouřce,

obálka se do noci zahalila stejně jako slepice do podprsenky. A taky že to vypadá lépe.

Na zadní straně se objevila duha a v ní místo anotace ukázka. Musím přece vyčnívat.

Napsat, kdo to napsal, jak se to jmenuje… QR kód, do kterého se dá nacpat cokoli,

mé logo (opravdu je to můj pes) a ISBN. A je to. Jednoduché, že. Akorát že to děláte měsíc 🙂

Na knihu Domov není jen místo jsem dostala fotografii holek nakreslených v písku.

Obrázky na zadní straně a uvnitř knihy jsou mé „dílo“, za které mě autorka jistě dodnes proklíná,

vůbec se jí nelíbily, ale pak se s nimi nějak smířila. Jsou to scény z příběhu, např.

fotografie, které hlavní postava sundala z lednice.

Projekt maluj a miluj měl původně dvě fotografie, které stvořila autorka knihy.

Jednu jsem použila na pozadí celé obálky a druhou položila na malířský stojan.

Ve výsledné obálce z toho ale není vidět téměř nic, protože nakonec chtěla autorka obálku jinou.

Stojan s obrazem se zahalil do mlhy, o čemž vám dost poví hlavní hrdinka.

Ilustrace uvnitř jsou ode mě.