I když zemře veškerá naděje, pořád ještě zbývá černej humor.
Pěstujte ho láskyplně. V blázinci se bude hodit.
Nová LGBT kniha od Viktorie Viky Veselé
Ukázka zde: ukázka z Vrchní Monty Python
Přestaňte psát do šuplíku, pošlete mi rukopis a já knížku pošlu do světa… takhle: rukopis.
Ivana S. (ověřený čtenář) –
Je to silný příběh ze života slečny,která to nemá lehký..
Jitka L. (ověřený čtenář) –
První věc je třeba říci jasně: Není to lesbický příběh, je to příběh o lesbě. Nečekejte poetické vyjádření lásky při měsíčku, náruče květin ani romantické scény. Místo toho se čtenáři dostane poetického vyjádření nenávisti (lhostejno, zda svítí měsíc), náruče humoru – a scény, no, scény tam jsou také.
Chcete normální knížku o normální ženě s nenormálním osudem? Chcete ženu-rváčku, která nebrečí v koutku a nečeká, až ji někdo vysvobodí? Chcete reálnou hrdinku, která je dost statečná na to, aby požádala o pomoc a z minima vykřesala maximum? Která si dokáže přiznat, že na něco nemá? Která má koule ze železa, tedy lépe řečeno vaječníky?
Chcete skutečný svět místo duhy a jednorožců?
Ano? Čtěte. Ne? Utíkejte, toto není pro Vás.
Miluju tu knížku, myslím, že něco takového tu chybělo. Je to psané téměř jako deník, je to otevřená (doufám, že fiktivní) zpověď, kde si musíte mnoho věcí domyslet, i když to základní Vám autorka ozřejmí. Uznávám, že forma nemusí sednout každému, mně ale sedla. Je to skutečnější a humornější než běžná literatura, což je třeba, protože současné lesby v umění jsou jako sochy – krásné, nepřístupné a naprosto, naprosto vzdálené realitě. A taky beze smyslu pro humor.
Ten je totiž nedílnou částí knihy – vtip, humor a nadhled. Z veřejné ukázky to tolik nevyplyne, ale místy jsem se smála nahlas. V duchu pronesený komentář hlavní hrdinky je neopakovatelný a situaci odlehčí v pravou chvíli.
To nebrání knize, aby nerozebírala vážná témata a následky těžkých traumat. Ale to je to pozitivní – čtenář si uvědomí, že ne všichni mají své nejhorší chvíle napsané na čele.
90 stran dílu sedí, u delší knihy by to bylo už rozvláčné. Přečetla jsem to za den a půl a jsem velmi, velmi nadšená.
Naprosto fascinující shledávám to, že o hlavní hrdince toho kniha prozradí velice málo. Nevíme, jak vypadá, máme jen vágní představu o její postavě, vzdělání a věku. Nevíme třeba, zda nosí brýle, jakou má barvu vlasů a jestli si lakuje nehty. Jak se povedlo autorce napsat uceleně působící knihu, když nevíme, jaké má hlavní hrdinka koníčky, co vlastně dělá ve svém volném čase, kde pracuje atd.? Přímá charakteristika vedlejších postav je přece jen trošku častější, přesto však i tam lze vysledovat jasný trend: kniha nesděluje nic navíc, než co je třeba.
Je nějaká postava hezká? Dokonce krásná? Bohatá? Mladá, stará, dlouhovlasá? Kniha to téměř úplně pomíjí jako naprosto, naprosto nedůležité vlastnosti. Zmíněno je to jen párkrát pro kontrast. A tím párkrát myslím opravdu dvakrát.
Kdybych měla hodnotit čísly, je to 9/10. U pěti hvězdiček se nedá nic dělat, 4,5 se zaokrouhluje nahoru. Pokud někdo nesouhlasí, obviňujte Matyku. ????